Byl dědicem trůnu Lordaeronu a váženým paladinem řádu stříbrné ruky. Ambiciózní, sebevědomý a lehce arogantní Arthas vždy toužil po konání velkých skutků ve jménu světla. Bohužel než se k tomu mohl dostat, hříčky osudu, či spíše vyšší moc ho nasměrovala úplně jiným směrem. O jeho osudu bylo totiž rozhodnuto ještě mnohem dříve, před příchodem pohromy. Byl totiž vybrán králem lichů jako budoucí šampión pohromy a tudíž první kroky invaze nemrtvých byly podniknuty k lapení Arthase do osidel Krále Lichů.
Příchod pohromy
Nákaze, která začala sužovat lid Lordearonu, ze začátku nikdo nevěnoval pozornost. Mnohem více se všichni báli bouřících se orků. Netrvalo však dlouho a nákaza začala nabírat nepřirozených rozměrů a důležitosti. Proto bylo rozhodnuto, že někdo musí jít a celé to prošetřit případně zastavit. Nikdo ještě v tuto chvíli netušil, že to, co se chystá, se vlastně už zastavit nedá. Jedinou šancí bylo to přestát a bojovat. Těmi kdo měli nákaze přijít na kloub byli Arthas Menethil a mladá čarodějka Jaina Proudmoore.Jejich první kroky mířili na jih Lordareonu, kde velmi brzy zjistili, že se v zemi vyrojili nemrtví. O chvíli později se také ukázalo, že za nákazou stojí nekromant Kel'Thuzad. Podařilo se jim ho dopadnout u města Anderhallu. Ještě než Kel'thuzad naposledy vydechl, řekl jim, že velitelem pohromy nemrtvých je démon Mal'Ganis a to, co přichází, nemohou již zastavit. Arthas však nekromantovu tvrzení, že již svůj lid zachránit nemůže, uvěřit nemohl. Rozhodl se proto, že jediný způsob jak to celé zastavit je porazit Mal'Ganise a tak se vypravili spolu s Jainou směrem do Stratholmu, druhého největšího města Lordaeronu.
U pevnosti Hearthglenu však přišla další rána. Nákaza totiž lidi nezabíjela, jak se původně myslelo, ale měnila je na nemrtvé. Než se vzpamatovali, byl celý hearthglen v obležení obrovské přesily nemrtvé armády. Když otřesený Arthas viděl v jaké početní převaze nepřítel je, a že s každým padlým se jejich řady rozrůstají, požádal Jainu ať přivede pomoc. Jaina se vydala hledat Uthera Lightbringera, Prvního paladina řádu stříbrné ruky. Mezitím Arthas sváděl bitvu s náčelníky nemrtvých u hearthglenu. Vše se zdálo již ztraceno, naposlední chvíli však přijel Uther s jeho rytíři a pomohli Arthasovi rozprášit nemrtvé. Po tomto masakru se společně vydali do Stratholmu.
Když konečně do stratholmu dorazili, lidé už byli nakaženi. Arthas posedlý nenávistí k pohromě přikázal Utherovi, jakožto dědic trůnu, aby je všechny pozabíjel, než aby padli do služeb Mal'Ganisovi. Uther to však důrazně odmítl, protože se mu takový čin příčil. Navíc už tušil, že to, co se děje, je součástí něčeho mnohem většího, co potrvá mnohem déle, a nelze to teď tak snadno ukončit. Varoval Arthase před šílenstvím do kterého se řítí, ten však neposlouchal a chopil se úkolu vyčistit Stratholme sám. To se mu nakonec proti Mal'Ganisovi podařilo, Ten byl i přesto spokojený, neboť věděl, že prohra je v tomto případě výhrou. Vyzval Arthase aby se dostavil do mrazivého kontinentu Northrendu, kde změří své síly. Arthas si toho dne určil svou cestu. Během zabíjení svých vlastních poddaných, ve snaze pomstít svůj lid, se dopustil strašných činů proti paladinskému codexu. Jeho motivací teď byla pomsta.
Smrt Mal'Ganisovi !
Arthas proto nechal narychlo shromáždit své vojenské síly a vyplul směrem ke krutému Northrendu. Jaina ho však nenásledovala. Jejich osudy se rozešly. Brzy po vylodění se Arthas v Northrendu setkal se svým dobrým přítelem trpaslíkem Muradinem Bronzebeardem, bratrem Magniho Bronzebearda, krále Ironforge. Muradin nejprve myslel že Arthas vede záchranou misi, která je má přivést domů. Brzy však zjistil, že Arthas tu jedná na vlastní pěst. Od Muradina se Arthas poprvé dozvěděl o Mrazivém smutku. Runovém meči s údajně nepředstavitelnou mocí, který tu trpaslíci marně hledali.
Jak postupovali hlouběji do vnitrozemí, potkávali stále víc nemrtvých. Jejich situace se brzy zdála beznadějná a únikové cesty byli obsazeny nepřáteli. Usoudili, že proti takové přesile jim teď může pomoci pouze Mrazivý smutek. Nakonec jej nalezli a porazili jeho strážce. Když z nápisků na něm přečetli, že meč je ve skutečnosti prokletý, radil Muradin aby jej nechali být a stáhli své síly zpět domů. Arthas to však nechtěl slyšet. Hnán touhou po pomstě byl ochoten uchvátit Mrazivý smutek za jakoukoliv cenu. Meč si tedy vzal jako svou první oběť Muradina.
Arthas nyní veden mocí runového meče nechal Muradina ležet bez pomoci a vrátil se zpět do své základny. Vedl útok na Draktharon Keep, tehdejší základnu Mal'Ganise a porazil ho. Mal'Ganis si myslel, že se mu nemůže nic stát, neboť Mrazivý smutek byl dílem Krále Lichů, a ten byl pod přísným dohledem Plamenné Legie démonů. Vysvětlil Arthasovi, že ten vnitřní hlas co slyší, je Král Lichů. Arthas se tedy zaposlouchal. A Král Lichů lichů učinil první krok k osvobození se od nadvlády Plamenné Legie. Přikázal Arthasovi zabít Mal'Ganise.
Tažení proti Quel'Thalasu
Arthasova pomsta byla vykonána a jeho osud zpečetěn. Stal se služebníkem Krále Lichů a jeho prvním a hlavním rytířem smrti, který měl dokončit pohromu a připravit příchod pánů plamenné legie a invazi démonů. Trýzněn smrtí Muradina a zcela pod kontrolou Mrazivého smutku se Arthas vrací do Lordareonu jako nový šampión pohromy a první rytíř smrti. Po návratu zavraždí svého otce a usedá na trůn. Netrvalo však dlouho a plamenná legie vyslala Nathrezima Tichondria, vůdce Pánů děsu, aby Arthase nasměroval směrem, který potřebovali.
Prvním krokem bylo opětovné shromáždění Kultu proklatých. Následně se Arthas vydal do Anderhallu, aby vyzvedl Kel'Thuzadovi ostatky. K převozu ostatků byla potřeba mystická urna, která byla v držení řádu Stříbrné ruky a byl v ní popel Arthasova otce, krále Terenase. Při této příležitosti se Arthas utkal s Utherem. Zabil ho a získal urnu.
Dále bylo nutné Kel'Thuzada oživit, aby mohl provést rituál pro příchod Plamenné legie. K oživení však potřebovali moc Sunwellu v Quel'Thalasu. Odpor elfů vedený hraničářkou Sylvanas Windrunner byl statečný. Sylvanas si pro pohromu připravila celou řadu pastí. Přesto bylo Arthasovo tažení proti elfskému království Quel'Thalasu drtivé. Poté Sylvanas padla a Arthas, aby se jí pomstil za úpěnlivou obranu, jí povolal zpět do světa živých jako banshee. Silvermoon byl převálcován a Kel'thuzad byl oživen ne jako nekromancer kterým byl, ale jako velice mocný lich.
Zkáza Dalaranu
Cestou k pohoří Alterac vysvětlil Kel'thuzad Arthasovi, že nyní musí získat pod kontrolu bránu démonů stráženou orky, díky které by mohli komunikovat s pánem démonů Archimondem a získat nové rozkazy. I když kmenů orků které se pohromě postavili bylo hodně, nakonec padli a brána byla Arthase. Archimonde k nim skutečně skrze bránu promluvil a sdělil jim že k provedení rituálu pro příchod pohromy je potřeba ještě jedna věc. Tou věcí byla Medivhova kniha kouzel držená pod ochranou v Dalaranu.
Obléhání Dalaranu začalo a nebylo nikterak snadné. Téměř celé město bylo chráněné anti-nemrtvou aurou, kterou udržovali na různých místech arcimágové. Arthas však bariéru překonal a mágy zabil. Posledním arcimágem udržujícím auru byl samotný Antonidas, který byl zároveň strážcem knihy. Byl zabit a kniha se ocitla v moci pohromy. Začal vyvolávací rituál, jenž měl povolat Archimonda do Azerothu.
Archimondův příchod byl strašný. Jako svou první oběť vybral Dalaran a jediným svým zaklínadlem rozpoutal čiré peklo ničící kamenné věže i domy. Nyní již byl Král lichů pro Plamennou Legii nepotřebný. Za vůdce pohromy byl stanoven Tichondrius a Arthas společně s Kel'Thuzadem raději rychle vyklidili scénu při pomyšlení, co by se jim mohlo stát. Kel'thuzad Arthase ujistil, že toto Král lichů také předpověděl a že jejich čas ještě přijde. Mezitím se invaze démonů přesunula do Kalimdoru. Bylo to v době, kdy kněžka Tyrande pošetile osvobodila Illidana aby jim pomohl v boji proti pohromě. To také splnil, temní elfové však pro prostředky, kterými toho dosáhl, neměli pochopení. Brzy po jeho osvobození Illidana navštívil Arthas a poradil mu, že s mocí Gul'danovi lebky by mohl získat potřebnou sílu porazit Tichondria. Illidan jeho radu uposlechl a podařilo se mu lebku získat. Jeho moc se znásobila mnohem více, než čekal. Poté prorazil Tichondriovi obrané síly a zabil jej.
Ledový Trůn
Když Archimonde opouštěl Lordaeron, nechal jej ve správě tří pánů děsu, aby dohlíželi na zbytky pohromy. Změna přišla o pár měsíců později, když se Arthas vrátil doprovázen Sylvanas a Kel'Thuzadem aby uchvátil trůn, který mu dle jeho názoru patřil. Nedlouho poté však Arthas ucítil, že jeho moc slábne, uslyšel naléhavé volání Krále lichů, který byl v ohrožení. Náhlé oslabení Krále lichů také způsobilo osvobození Sylvanas z jeho nadvlády. Zradila Arthase a vlákala ho do pasti. Kel'thuzad však zasáhl a Arthase zachránil. Nyní byl Kel'thuzad ponechán v Lordaereonu jako správce a Arthas započal závod s časem o svou záchranu.
Arthas se vylodil v Northrendu a čekalo ho nemilé překvapení. Ihned byl přepaden jednotkami krvavých elfů vedených Kael'thasem, kteří byli hladoví po odplatě za Quel'Thalas. Na pomoc arthasovi přispěchal Anub'arak, král podzemního království Azjol-Nerub. Situace se zdála beznadějná. Síly Kael'thase a Illidana byly příliš silné, než aby se probili k ledovému trůnu včas. Proto Anub'Arak navrhl jinou cestu, která byla velmi temná a vedla přes podzemní tunely pod Azjol'Nerubem.
Poté, co skrze temné podzemí po mnoha útrapách dorazili na povrch, následoval tvrdý boj s jednotkami Kael'thase a Lady Vash sloužící Illidanovi. Po aktivování čtyř obelisků však už šílenému Arthasovi, který s vidinou smrti mířil stále kupředu, nic nebránilo v cestě k ledovému trůnu. Illidan na Arthase už čekal. Král lichů předal poslední zbytky svých sil Arthasovi a vyrovnaný boj mezi ním a Illidanem začal. Jejich čepele jiskřili ve smrtícím tanci. Nakonec však Arthasova vůle zvítězila. Illidan uprchl a Arthas zamířil ke trůnu. Tam osvobodil Ner'zhula z vězení, které mu bylo přichystáno Kil'Jaedenem. Arthas a Ner'zhul splynuli v jednu bytost. Krále lichů.
Lich King
Po mnoho let jedna z nejmocnějších bytostí, král lichů, odpočíval a spřádal své plány. A když procitl, rozhodl se přilákat hrdiny z celého světa. Kladl před ně spoustu překážek, aby tak oddělil slabé od silných. Ty nejsilnější, kteří měli tu sílu se jemu samotnému postavit a svést s ním boj, chtěl poté oživit jako své nové šampióny a vyslat je zplenit jejich vlastní domoviny ve jménu utrpení jeho vlastního osudu. To se však nestalo díky Tirionu Fordringovi, který v ten šťastný okamžik zničil mrazivý smutek a tak osvobodil všechny duše, které si kdy meč vzal. Byla tam i ta Arthasova.
