Baron ze Šachova
Kapitola 2.
Na cestě

Stále hustě pršelo. Baron spokojeně řídil svůj Traktor, zatímco Vochcalpádlo a Nejezchleba nadávali na nekrytý vozejk. Právě jeli přes pole, když Vochcalpádlo vykřikl:
„Prasata! Koukejte, na třech hodinách stádo splašených prasat!“ Baron se ohlédl a to co spatřil, mělo šanci spatřit jen pár lidí. A ještě méně lidí přežilo, aby to mohli vyprávět. Obrovské stádo velikých a naštvaných sviní se řítilo přímo na Traktor a jeho posádku. Baron se nerozmýšlel, chytnul knipl od ovládání gatlingu, namířil a za bojového skřeku „ZABY(I)JŮŮŮŮ“ začal pálit do splašeného stáda. Prasata padaly po desítkách, po stovkách ale stále jich nebylo konce. Uprostřed toho všeho zakřičel Vochcalpádlo:
„Barone, půjčte mi ten váš kvér ať můžu taky pálit!“ Baron ještě chvíli pálil do stáda. Pak najednou přestal, prudce se otočil na Vochcalpádla a řekl jízlivým hlasem:
„NE! Je můj! MŮJ! Můj miláček… můj miláček…“ Pak se otočil a začal znovu pálit.
„Sakra, docházejí náboje!“ znovu vykřikl Baron
„Jedem zpátky!“ Navrhl Vochcalpádlo.
„Baron z boje neutíkáááá!“ Odmítl Baron.
„A sme f piči!“ Vyjářil se Nejezchleba.
„Berte vidle a do nich!“ Zavelel Baron a chopil se velkých vidlí. Stejně udělali i jeho dva společníci a pustili se do prasat. Boj byl nelítostný, ale také krátký. Prasat po gatlingovém dešti již moc nezbylo, a tak tři hrdinní bojovníci ten zbytek ryhle dorazili. Nejezchleba, zapichujíce poslední splašenou svini, povídá:
„A co teď?“ Vochcalpádlo na to:
„Dáme si pečené prase!!!!“ To byla jedna z mála věcí na které se všichni tři shodli bez jakéhokoliv přemýšlení a dohadů. Nejezchleba řekl:
„Já seženu rožeň!“
„A já rozďelám oheň!“ Vochcalpádlo na to.
„A já budu JÍST!“ řekl Baron a z plných plic se zasmál. Za chvíli už oheň plápolal a tučné a kypré prase se peklo na rožni. Po nějaké hodině se už prase krásně propeklo a naši hrdinové se pustili do žranice. Dokonce jim na to přestalo i pršet. Dlouhé mlčení prolomil až Vochcalpádlo. Vykřikl:
„JAUUU!“ a vyplivl rozžhavený náboj ráže 14,5mm. „No sakra“ , pokračoval „ten hajzl ale pálí!“
„Chá chá…“ smál se mu Nejezchleba, což Petrovi moc na náladě nepřidávalo, až nakonec vykřikl:
„Sklapni! Mám spáleném jazyk!“ Honza se i nakonec přestal smát a oba dál pokračovali ve žranici. Baron dokončil svůj díl prasete a zahleděl se do dálky na severovýchod. Tam, asi 20 traktorů(*) odtud leží město Bor. Tam se musí dostat.
„Čeká nás ješte kus cesty“ znovu přerušil ticho Vochcalpádlo. A už nemáme náboje, pomyslel Baron a starosta nám další traktor nedá. Musíme to zvládnout s tím, co máme.
„Skončili jste už?“ Promluvil Baron.
„Bylo to ‚eňoňuňo‘, ten tvůj recept ,Vochcalpádlo, to je mistrovský dílo, vole.“ Promluvil nečekaně dlouhou větou boxer Nejezchleba.
„Sem rád, že ti chutnalo.“ Poděkoval Vochcalpádlo.
„Tak naložte co můžete a jedem dál!“ Zavelel Baron. Stalo se tak. Mocný dvanáctiválec Šachovského Trakoru zaburácel do temné noci a dal do pohybu celý kolos i s vozejkem. Zavanul čerstvý a ledový severák.
„Takovýhle vítr nepamatuju“ Povídá Vochcalpádlo. Vítr zesiloval
„V tomhle se nedá jet dál! Dojde nám benzín dřív než bysme tam dojeli!“ Promluvil Baron
„Za to určitě může Zkouřený Šaman. Snaží se nám zabránit dostat se do Boru.“
„Tak, a teď sme f piči!“ Promluvil již klasickým způsobem Nejezchleba.
„Nebojte se, pánové. Znám jinou cestu.“ Promluvil temným hlasem Baron a otočil volantem Traktoru přímo na sever.

(*)traktory – tr – délková jednotka Šachovského impéria

Konec 2. Kapitoly