A máme tady další hru ze světa matrixu s názvem Path of Neo (PoN). A hnedle z názvu můžeme vyčíst pár věcí. Tak za prvé to, že celou hru budeme prolézat v Neově těle a za druhé, že v jeho šlépějích se budeme probojovávat skrze všemi třemi díly populární trilogie. Zatrénujeme si tak proti Morfeovi, probojujem se přes slabší nepřátele, pobitkaříme se s agenty a ještě spoustu dalšího, o tom ale později. Recenze, které jsem zatím na PoN četl, nebyly ani příliš záporné, ani příliš kladné, i přesto však PoN schytávalo docela špatné hodnocení. Nevím čím to bylo, ale špatné hodnocení mne neodradilo a já si hru vyzkoušel. A co že mohu ze zapářky konstatovat? Konstatuji to, že jsem se při ní dobře bavil a odreagoval a že si PoN rozhodně zaslouží alespoň trochu pozornosti.

V Neových stopách skrz celým matrixem

PoN není nic jiného než klasická mlátička se spoustou kombíček a skvělých soubojů. Jak už jsem napsal výše, budeme hrát po celou hru za Nea a projdeme si tak s ním všechny důležité akční momenty celého Matrixu. Samozřejmě, že soustavné tupé mlácení nepřátel ve stereotypních misích by nás dlouho nebavilo. V Path of Neo se toho však obávat nemusíme. Na lokace si stěžovat nemůžu a důležité interiéry a exteriéry z filmů jsou zde hodně totožné s předlohou. Mise jsou na tom také hodně dobře a mile mne překvapily svou variabilitou a různorodostí. Ano, vždycky půjde jen o to jedno, o boj, ale v PoN je to perfektně zastíněněno úkoly které musíte během mise dělat a spoustou jiných okolností. Jednou bojujete tu, jindy někde jinde, jindy máte časový limit (nikterak frustrující), a tak dále. Navíc v průběhu hry narazíte na minihry a nejrůznější klidové pasáže, chcete-li, říkejte jim hlavolamy (nejsou těžké), které zpestřují hru. Není jich mnoho, ale jsou dobře načasované.

V misích plných akce byste se tedy nudit neměli a to je hlavní. Navíc se ve hře setkáte s místy a misemi, které ve hře vůbec nebyly. I to ale nestačí na to, aby to dobu hraní nějak prodloužilo. Hra je tak tedy docela krátká, jednotlivé části hry jsou spojeny úryvky, hodně krátkými a přeházenými střípky z filmů. Vyvrcholení hry je navíc docela chabé a po závěrečném boji se Smithem vás čeká malé překvápko.

Skvělý bojový systém

Boje jsou samozřejmě to hlavní, co od Path of Neo čekáme a v tomhle ohledu rozhodně hra nekolísá. Jednotlivé pohyby na sebe téměř plynule navazují a třeba taková bitka Nea s hordami agentů Smithů je perfektní podívaná a skvěle se při tom budete cítit. Tato mise však mohla být určitě ještě lepší. Později si kombíčka budete po vzoru RPG moci vybírat a za dobré plnění misí získávat. Je to velice chabý pokus o malinký RPG nádech, brzy však poznáte, že je to jen klam a ne vaše volba. Škoda, za RPG bych se vůbec nezlobil. A dostáváme se ke zbraním. Path of Neo obsahuje jak zbraně střelné, tak zbraně na blízko. Střelné zbraně mě osobně moc nenadchly a ve hře jsem je používal v nutnosti mise nebo za použití užitečných komb. Jinak jsou ale užitečné na obyčejné vojáky, kteří používají střelné zbraně a to vám samozřejmě nevyhovuje. Zbraně na blízko jsou oproti tomu jiná káva. S každou zbraní děláte jiná komba a jinak se s nimi bojuje. Meče jsou ještě nic moc, zato pak hole už stojí za to a pokud jste dlouho bojovali beze zbraně a najednou chytnete do dlaní hůl, uvidíte jak se do hry znovu s vervou pustíte. Zbraně na blízko jsou pro mě jasné plus.

Hromady agentů

Mini nadpis neberte moc vážně. Je jasné že později budete mít agenty na denním pořádku, ale rozhodně nemějte představu, že vejdete do hry a ta na vás otevře klec plnou těchto arogantních gentlemenů v kvádrech, to se vážně nebojte. Než si do agenta uhodíte, budete chvíli čekat. Nejdřív pokosíte pár maníků při tréninku, pak přijde řada na ozbrojené síly matrixu v podobě posluhovačů agentů, pak agenti a tak dále až k francouzovým namachrovaným poskokům. Path of Neo namíchal docela slušný arzenál protivníků z nichž většinu z filmu jistě poznáte, ale někteří, na které narazíte, budou pro vás noví. Jmenuji třeba výdržné brouky nebo namakanou ženštinu, která vám bude v souboji jeden na jednoho slušným soupeřem.

U mlátičky jako je PoN je nadmíru jasné, že vaši oponenti v bojích nebudou oplývat závratnou inteligencí. Co jiného byste čekali. Potěšující zprávou však je, že si nikdy za celou hru nebudete muset nahlas říkat a nadávat : To jsou ale blbci ti protivníci. Vážně za celou hru se mi nic takového nestalo a velmi mě to těší. Každý druh nepřítele se chová jinak. Agenti jsou tvrdohlaví a namyšlení, proto po vás jdou vší silou hlava nehlava, na žádné krytí ani nepomyslí. Vojáci se snaží trošku kooperovat, bojují hlavně střelnými zbraněmi a kryjí se před vámi (opruz). A pak třeba takoví brouci jsou podobní agentů (spíš blbostí), nejsou moc obratní ani silní, za to je můžete zabít pouze ohněm a umí se zneviditelnit a přemístit. Někteří nepřátelé pak umí chodit po stropě a z něj to do vás kalit na dálku. Docela slušné, nemyslíte?

Ovládání je celkem příjemné až na pár nedotažeností a vždy si jej můžete libovolně změnit. Hra vás postupně do hry zasvětí a vy se postupně naučíte používat komba, bullet time (zaběhlé slovo, že?) a kombinovat je tak ve smrtící tance. Někdo říká, že hra bojuje prakticky za vás. Vskutku někdy to tak vypadá, ale stoprocentní pravda to rozhodně není. Vždycky totiž máte nad svým svěřencem absolutní kontrolu a hra jenom vyhodnocuje vaše akce trochu náhodněji. Rozhodně se ale nestane, že chcete zaútočit a Neo místo toho vyskočí. Při hře se zkrátka dobře bavíte a vychutnáváte si boje. Menu vypadá pěkně matrixovsky, ale hůř se v něm pohybuje a někdy je skutečný problém dostat se odněkud někam, není moc inteligentně rozvržené a je sem tam špatně dostupné. To se dá však přehlédnout.

Grafika a zvuk

Přišel čas se také alespoň pár větami zmínit o vizuálním a zvukovém zpracování. Celková vyladěnost hry se mi nezdála v nejmenším optimální a dokazoval to i fakt, že hra můj komp vysoce podcenila, nastavila nízké detaily a hra vypadala vošklivě a nebyla přitom úměrně plynulá. po zvýšení detailů na hodně vysoké hra vypadala o dost lépe a plynulost byla zaručena. I tak se mi náročnost moc nezdá. Grafika se mi docela líbila a vystihovala pěkně svět Matrixu. Zvuky a ozvučení se drží v průměru a docela jsem postrádal u pasáží z filmu i onu hudbu, která dělala rozhodně své a skvěle vás atmosféricky naladila. S minimální sestavou vám moc asi neporadím, protože výrobcům za žádnou cenu nevěřím a odhadnout to ze hry je kouzelnictví samo za sebe. Zveřejním alespoň jak hra běhala na mé sestavě AMD Athlon 2500+XP, Radeon x700 256MB DDR AGP8X PRO a 2x512 MB DDR 333 Mhz. Na rozlišení 1024x768 a Visual Quality 7 z 10 hra běhala většinu hry hodně dobře a v některých náročných místech byla pomalejší a trošku se cukala. Rozhodně ale bylo vše v pohodě a dobře hratelné.

Závěrem

Jsme téměř u konce a mě zbývá říci to, co ještě nebylo vyřčeno. Mezi tyto věci se řadí například bugy. PoN rozhodně není hra zabugovaná, ale vychytanější by být mohla, hlavně v technické podboře grafiky. Co mě na PoN mrzí asi nejvíc, je prakticky nulová hratelnost po dohrání. Můžete si hru zahrát znovu, ale nebude to již ono. Já se hlavně těšil na nějaké vychytávky po dohrání, třeba na to, jak si zahraju třeba mise ze začátku se svým svěřencem z konce hry. To mi však umožněno nebylo. Hra není nikterak těžká a nikde se nejspíš dlouho nezaseknete a multiplayer? Nemá cenu hledat. Není!

Hru vám doporučuji zahrát, pokud jste již dlouho žádnou podobnou nepařili a máte-li na nějakou tu akci velký absťák, jinak raději vyčkejte až bude hra hodně zlevněná. Při hře jsem se bavil a je mi líto přílišné krátkosti. Mé hodnocení se vám může zdát docela vysoké, a proto ho berte jako maximum, které je možno PoN dát. Při hraní Path of Neo jsem se totiž rozhodně bavil víc než u NfS Most Wanted a to je to nejdůležitější na každé hře, aby se u ní někdo bavil.

Klady +++

• Spousta originálních misí, které ve filmu nebyly
• Bojový model
• Slušné lokace
• Zajímavý nepřátelé
• Celkově dobře zpracováno

Zápory ---

• Hardwarová vyladěnost
• Jen singlplayer
• Hudba mohla být víc matrixovější

Hodnocení 82%